Proč se tvoje studium cizích jazyků vždycky zasekne v „období stagnace“?

Není ti to taky povědomé?

Když jsi se začal/a učit nový jazyk, byl/a jsi plný/á nadšení, denně jsi si dělal/a zápisy, učil/a se slovíčka a díval/a se na videa, s pocitem, že děláš bleskové pokroky. Ale po několika měsících počáteční nadšení vyprchalo a zjistil/a jsi, že jsi se zasekl/a na „náhorní plošině“ – nová slovíčka hned zapomínáš, gramatická pravidla sice umíš, ale neumíš je použít, a když chceš promluvit, zčervená ti obličej a nedokážeš ze sebe dostat ani jednu celou větu.

Učení jazyků se z prvotní sladké zamilovanosti proměnilo v osamělý a vyčerpávající boj.

Kde je problém? Nesnažíš se dostatečně? Nebo nemáš na jazyky talent?

Ani jedno. Problém spočívá v tom, že „vaříš ve své vlastní kuchyni“.

Tvoje studijní stagnace je jako „kreativní vyhoření“ kuchaře

Představ si, že jsi kuchař. Nejprve ses podle receptů naučil/a míchaná vejce s rajčaty a kuřecí křídla s colou. Každý den jsi připravoval/a tato jídla a stával/a se v nich zručnějším/zručnější.

Ale brzy tě to omrzelo. Tvoji rodinu taky. Chtěl/a jsi inovovat, ale zjistil/a jsi, že ve tvé kuchyni máš jen pár druhů koření a v lednici jen pár základních ingrediencí. Ať jsi se snažil/a sebevíc, dokázal/a jsi připravit jen „staré známé“ pokrmy. To je tvoje „období stagnace“.

V tu chvíli ti zkušený šéfkuchař řekne: „Nezavírej se v kuchyni, jdi se podívat na ‚tržiště‘.“

S pochybnostmi jsi šel/šla. A hle, otevřel se ti zcela nový svět!

Viděl/a jsi koření, které jsi nikdy předtím neviděl/a, a cítil/a vůni exotického ovoce. Ochutnal/a jsi mexické chilli papričky od prodavače, které ti tak znecitlivěly jazyk, ale zároveň ti „otevřely mysl“ – ukázalo se, že „pálivost“ má tolik úrovní! Slyšel/a jsi, jak vedlejší paní diskutuje o tom, jak uvařit polévku z podivné hlízy, a mladíka prodávajícího mořské plody jsi se zeptal/a, jak vybrat ty nejčerstvější ryby.

Ani jsi nepotřeboval/a moc nakupovat, stačilo se jen projít tímto živým, informacemi překypujícím prostředím, a když ses vrátil/a domů, tvoje hlava už byla plná nových receptů a inspirace.

Totéž platí pro studium jazyků.

Většina z nás se učí jako kuchař, který se drží jen své kuchyně. Držíme se několika učebnic a aplikací a den co den opakujeme „učení slovíček a řešení úkolů“ – ty „staré známé postupy“. To je samozřejmě důležité, ale pokud máš jen tohle, brzy se budeš cítit znuděně a osaměle a nakonec ztratíš motivaci.

Skutečný průlom nenastává tím, že budeš „vařit“ usilovněji, ale tím, že statečně opustíš svou „kuchyni“ a půjdeš se podívat na to rušné a živé „celosvětové tržiště“, které patří studentům jazyků.

Jak opustit „kuchyni“ a najít své „celosvětové tržiště“?

Toto „tržiště“ není konkrétní místo, ale spíše otevřená mysl a přístup. Znamená to, že musíš aktivně porušovat rutinu a navazovat kontakt s lidmi a věcmi, které se zdají „nepotřebné“, ale mohou tě inspirovat.

1. Ochutnej „pokrmy“, které nemáš na „jídelníčku“

Předpokládejme, že se učíš anglicky a narazíš na přednášku, jejímž tématem je „Jak se učit svahilštinu“. Tvoje první reakce může být: „Co to má společného se mnou?“

Nespěchej s přeskočením. Je to jako, když čínský kuchař jde ochutnávat francouzské omáčky. Možná se hned nenaučíš vařit francouzská jídla, ale můžeš se naučit zcela novou logiku ochucování, způsob kombinování ingrediencí, o kterém jsi nikdy nepřemýšlel/a.

Jdi si poslechnout, jak se ostatní učí jazyk se zcela odlišným systémem. Jaké zvláštní paměťové techniky používají? Jak rozumí kultuře, která je naprosto odlišná od té tvoji? Tyto zdánlivě „nesouvisející“ informace často jako blesk rozlomí tvoje zažité myšlenkové vzorce a umožní ti podívat se na jazyk, který se učíš, z nové perspektivy.

2. Najdi si své „jazykové parťáky“ a „studijní spolukuchaře“

Jíst sám je osamělé a vařit sám je taky nuda. Největším nepřítelem studia jazyků je pocit osamělosti.

Musíš si najít své „jazykové parťáky“ – lidi, kteří jsou pro jazyky stejně nadšení jako ty. S nimi můžeš sdílet radosti i frustrace ze studia, vyměňovat si své „jedinečné recepty“ (studijní zdroje a techniky) a dokonce si navzájem „ochutnávat“ své „kuchařské umění“ (procvičovat si jazykovou výměnu).

Když zjistíš, že po celém světě je tolik lidí, kteří s tebou jdou ruku v ruce po stejné cestě, ten hřejivý pocit sounáležitosti ti nemůže dát žádná učebnice.

Takže, kde najdeš tyto „spolukuchaře“? Online komunity a jazykové výměnné akce jsou skvělé možnosti. Ale skutečná výzva spočívá v tom, jak se domluvíš, když najdeš „spolukuchaře“ z Brazílie, který se chce učit čínsky?

V minulosti by to možná vyžadovalo, aby jedna strana měla dostatečně dobrou jazykovou úroveň. Ale nyní nám technologie dala zkratku. Například nástroje jako Lingogram jsou chatovací aplikace s integrovaným překladačem poháněným umělou inteligencí, které ti umožní komunikovat téměř bez bariér s kýmkoli kdekoli na světě. Je to, jako bys měl/a na svém „celosvětovém tržišti“ osobního překladatele. Můžeš se soustředit na výměnu myšlenek a kultury, místo toho, aby ses zasekl/zasekla na gramatice a slovní zásobě.

3. Odvážně se ptej „prodavačů“

Na tržišti jsou nejchytřejší lidé vždy ti, kteří se neustále ptají. „Pane/paní, jak se tohle vaří, aby to bylo dobré?“ „Jaký je rozdíl mezi tímto a tamtím?“

Ve své studijní komunitě bys měl/a být také „člověkem, který rád klade otázky“. Neboj se, že tvoje otázky znějí hloupě. S každým zádrhelem, na který narazíš, už se setkaly tisíce lidí. Každá otázka, kterou položíš, nejenže ti objasní nejasnosti, ale může také pomoci těm „přihlížejícím“, kteří se neodvážili promluvit.

Pamatuj, že „celosvětové tržiště“ jazykového učení je plné nadšených „prodavačů“ (expertů a zkušenějších studentů) a přátelských „zákazníků“ (studijních partnerů), kteří se rádi dělí o své znalosti. Jediné, co musíš udělat, je promluvit.

Takže, pokud máš pocit, že se tvoje studium jazyků zaseklo, nenuť se „učit se slovíčka ještě usilovněji“.

Zkus položit z ruky „vařečku“, vydej se ze své známé „kuchyně“ a jdi si najít své „celosvětové tržiště“.

Jdi ochutnat „pokrm“, na který jsi nikdy nepomyslel/a, poznej „spolukuchaře“, se kterým si můžeš vyměňovat „recepty“, a odvážně se zeptej na své pochybnosti.

Zjistíš, že skutečný růst často nastává ve chvíli, kdy prolomíš rutinu a objemeš neznámé.