Proč je konverzace s Japonci tak vyčerpávající? Přestaňte se biflovat, jedna „mapa vztahů“ vám to okamžitě objasní.

Znáte ten pocit?

Když mluvíte s nově poznanými lidmi, zvláště pak s kolegy nebo klienty z odlišného kulturního prostředí, vždy se cítíte velmi opatrně, jako byste chodili po tenkém ledě. Ze strachu, že řeknete něco špatně a atmosféra se okamžitě stane trapnou, a v duchu se modlíte: „Ach bože, nebylo to, co jsem právě řekl, příliš familiární?“

Zvláště při studiu japonštiny se tváří v tvář složité „zdvořilé řeči (Keigo)“ mnoho lidí rovnou vzdá. Vždyť všechny znamenají „říci“, tak proč existuje tolik variant jako 「言う」「言います」「申す」「おっしゃる」?

Pokud máte stejné dilema, chtěl bych vám říct: Problém není v tom, že by vaše jazykové znalosti nebyly dost dobré, ani v tom, že byste měli špatnou paměť.

Problém spočívá v tom, že jsme si všichni zvykli vnímat jazyk jako „překladatelský úkol“, ale ignorujeme neviditelnou „sociální mapu“ za komunikací.

Komunikace není překlad, ale určení pozice

Představte si, že používáte „GPS pro mezilidské vztahy“. Pokaždé, když s někým komunikujete, musíte nejprve určit dvě souřadnice:

Vertikální osa: Vzdálenost moci/autority (Jsi výše ty, nebo já?)
Horizontální osa: Psychologická vzdálenost (Jsme „vnitřní okruh“, nebo „vnější okruh“?)

„Vzdálenost moci/autority“ odkazuje na hierarchické vztahy ve společenském postavení, věku nebo v pracovním prostředí. Váš šéf, klienti, starší lidé – ti všichni jsou „nad vámi“; vaši přátelé a kolegové na stejné úrovni jsou pak na stejné úrovni.

„Psychologická vzdálenost“ odkazuje na míru blízkosti nebo vzdálenosti ve vztazích. Rodina a nejlepší přátelé jsou váš „vnitřní okruh“ (japonsky uchi), mezi vámi nejsou téměř žádná tajemství a způsob interakce je spontánní a neformální. Zatímco prodavač v samoobsluze nebo klient, kterého potkáváte poprvé, jsou „vnější okruh“ (japonsky soto), a vaše interakce se řídí souborem zavedených „sociálních skriptů“.

Tato mapa určuje, kterou „komunikační cestu“ byste měli zvolit.

Jazyk, to je cesta, kterou si zvolíte

Nyní se vraťme k těm japonským slovům, která nám dělají starosti:

Když si povídáte s nejlepším kamarádem, jste na mapě na stejné úrovni a psychologická vzdálenost je nulová. V tu chvíli jdete po „běžné cestičce“, a stačí použít nejjednodušší 言う (iu).
Když mluvíte s cizincem nebo s ne příliš známým kolegou, jste si postavením rovni, ale existuje určitá psychologická vzdálenost. V tu chvíli se musíte vydat po „zdvořilé dálnici“, a je vhodné použít 言います (iimasu).
Když podáváte zprávu svému velkému šéfovi nebo důležitému klientovi, je/jsou „nad vámi“ a patří k „vnějšímu okruhu“. V tu chvíli musíte přepnout do „pokorného režimu“, abyste popsali své vlastní jednání, a projevit skromnost použitím 申す (mousu).
Zároveň, když mluvíte o jednání tohoto šéfa nebo klienta, musíte zapnout „režim úcty“ a vyzdvihnout druhou stranu použitím おっしゃる (ossharu).

Vidíte? Jakmile pochopíte tuto „mapu“, jazyk už není pravidlem, které se učíte nazpaměť, ale přirozenou volbou založenou na určení vztahu. Neučíte se „slova nazpaměť“, ale „volíte cestu“.

To není jen logika japonštiny, ve skutečnosti je univerzální v jakékoli kultuře. Jen si to představte: nebudete mluvit s personalistou na pohovoru tónem, jako byste vtipkovali s přáteli, ani nebudete chatovat s rodiči s frázemi, které byste použili pro klienty. Protože v okamžiku, kdy začnete mluvit, jste si už v duchu tiše určili pozici.

Nebojte se, že se vydáte špatnou cestou, zkuste se nejprve podívat na mapu

Takže, chcete-li skutečně ovládnout jazyk a navázat hluboké spojení s lidmi, klíčem není zapamatovat si veškerou gramatiku, ale rozvinout si „povědomí o mapě“.

Až se příště budete cítit nervózní a nebudete si jistí, jak začít mluvit, nespěchejte s hledáním „jak se tahle věta řekne anglicky/japonsky“.

Nejprve si v duchu položte několik otázek:

Jaká je vzdálenost moci/autority mezi mnou a touto osobou?
Jak daleko je naše současná psychologická vzdálenost? Jsme „vnitřní okruh“, nebo „vnější okruh“?

Když dokážete jasně odpovědět na tyto dvě otázky, jaký tón a jaké slova použít, odpověď se často přirozeně objeví. To je užitečnější než jakákoli učebnice gramatiky.

Samozřejmě, při prozkoumávání neznámé kulturní „mapy“ je zabloudění nevyhnutelné. V takové chvíli by vám chytrý průvodce hodně usnadnil práci. Například nástroj jako je Lingogram, je to chatovací aplikace s vestavěným AI překladačem. Když překonáváte kulturní a jazykové bariéry a nejste si jistí, zda jsou vaše slova vhodná, pomůže vám přesně předat vaši dobrou vůli a úctu, abyste se mohli sebevědoměji spojit s lidmi z celého světa, a neztratili nit rozhovoru.

Pamatujte, konečným cílem jazyka není dokonalost, ale spojení.

Než příště otevřete ústa, nemyslete jen na to, co chcete říct, nejprve se podívejte, kde na mapě společně stojíte.

To je skutečné tajemství komunikace.