16 let: Máš kompetence rozhodovat o budoucnosti země? V Německu se kvůli tomu už pořádně hádají.

Měl jsi někdy ten pocit?

Dospělí u jídelního stolu probírají "velké věci" – ceny nemovitostí, politiku, mezinárodní vztahy. A ty, jako mladý člověk, máš v sobě sice spoustu nápadů, například úzkost z environmentálních problémů nebo nespokojenost se vzdělávacím systémem, ale jakmile otevřeš pusu, vždycky uslyšíš: „Jsi moc mladý, tomu nerozumíš.“

Jako by existovala neviditelná čára, která vymezuje hranice mezi „dospělými“ a „dětmi“. Na jedné straně této čáry je ten, kdo nemá právo se ptát; na druhé straně jsou samozřejmí rozhodovatelé.

Takže, kde by se tato hranice měla nacházet? Je to 18 let, 20 let, nebo… 16 let?

Nedávno se v Německu vedla o této věci vášnivá debata: Zda by se měl věk pro hlasování snížit z 18 na 16 let.

Hádka o „rodinný klíč“

Můžeme si zemi představit jako velkou rodinu a volební právo jako „rodinný klíč“.

V minulosti drželi tento klíč pouze „rodiče“ (starší občané). Ti rozhodovali o všem v domě: o stylu zařízení (územní plánování), o nákladech na energie a vodu (veřejný rozpočet), a dokonce i na kolik stupňů nastavit klimatizaci (ekologická politika).

A „děti“ v rodině (mladá generace), ačkoli zde také žijí a budou zde žít desítky let, klíč neměly. Musely pasivně přijímat rozhodnutí rodičů.

Ale teď už se s tím „děti“ nesmíří.

Globální mládež, reprezentovaná například ekologickou aktivistkou Gretou Thunbergovou, dokázala svými činy, jak moc jim záleží na budoucnosti „domova“. Vyšly do ulic, aby upozornily na klimatické změny – koneckonců, pokud se „dům“ v budoucnu kvůli rozhodnutím dospělých bude stále více oteplovat, nejvíce na tom utrpí právě ti, kteří v něm budou žít nejdéle.

Průzkum z roku 2019 ukázal, že více než 40 % německých mladých lidí se „velmi zajímá“ o politiku. Už to není generace „politických apatiků“.

A tak někteří pokrokoví „rodiče“ (například německá Strana zelených a Sociální demokracie) navrhli: „Co kdybychom dali klíč i šestnáctiletým? Jelikož se o tento domov tak starají, měli by mít své slovo.“

Tento návrh okamžitě rozproudil vášnivou debatu na „rodinné radě“.

Odpůrci z řad „rodičů“ jsou plni obav: „Šestnáct let? Opravdu si to dobře promysleli? Nenechají se oklamat? Nebudou myslet jen na párty (nezodpovědně hlasovat) a neudělají doma nepořádek?“

Nezní to povědomě? To je modernizovaná verze věty „Jsi moc mladý, tomu nerozumíš.“

Právo rozhodovat o budoucnosti nikdy nebylo samozřejmostí

Zajímavé je, že v historii se kritéria pro „kdo je způsobilý držet klíč“ neustále měnila.

V Německé říši v 19. století měli volební právo pouze muži starší 25 let, což tvořilo jen 20 % celkové populace. Později si toto právo vybojovaly i ženy. A ještě později, v roce 1970, byl věk pro hlasování snížen z 20 na 18 let.

Vidíš, takzvaná „zralost“ nikdy nebyla pevně daným fyziologickým standardem, ale neustále se vyvíjejícím společenským konsensem.

Odborník na demokracii trefně poznamenal: „Otázka volebního práva je v podstatě bojem o moc.“

Strany podporující snížení věku samozřejmě doufají, že získají hlasy mladých. Ale hlubší smysl spočívá v tom, že když společnost začne diskutovat o tom, „zda dát šestnáctiletým volební právo“, ve skutečnosti přehodnocuje základnější otázku:

Zda vůbec věříme naší další generaci?

Namísto otázky „Jsi připraven?“, je lepší jim dát zodpovědnost, aby se připravili.

Vraťme se k té analogii s „rodinným klíčem“.

Bojíme se, že šestnáctileté děti klíč zneužijí. Ale pomysleli jsme na jinou možnost?

Právě proto, že mu dáš klíč, začne se skutečně učit, jak nést odpovědnost „člena rodiny“.

Když ví, že jeho hlas může ovlivnit životní prostředí v komunitě nebo zdroje školy, bude mít větší motivaci porozumět těmto otázkám, přemýšlet a posuzovat. Právo rodí odpovědnost. Důvěra sama o sobě je tou nejlepší výchovou.

Takže klíč k problému možná nespočívá v tom, „zda jsou šestnáctiletí dostatečně zralí“, ale v tom, „zda jsme ochotni jim udělit práva, abychom jim pomohli dospět“.

Tato debata, která probíhá v Německu, je ve skutečnosti problémem, kterému čelí celý svět. Netýká se jen jednoho hlasovacího lístku, ale spíše toho, jak nahlížíme na budoucnost a jak jít ruku v ruce s mladými, kteří ji tvoří.

A v této globalizované éře je porozumění vzdáleným hlasům a účast na světových diskusích důležitější než kdy jindy. Naštěstí technologie boří bariéry. Například chatovací nástroje s integrovaným AI překladačem, jako je Intent, ti umožňují snadno komunikovat s přáteli po celém světě, ať už diskutujete o volebním právu v Německu, nebo sdílíte své názory na budoucnost.

Koneckonců, budoucnost nepatří jen jedné zemi nebo jedné generaci. Teprve když si dokážeme navzájem rozumět, stane se svět skutečně naším společným domovem.