Mysleli byste si, že největším nepřítelem studia v zahraničí je jazyk? Omyl!

Mnoho lidí, když zvažuje studium v zahraničí, vždycky v sobě slyší hlas, který se ptá: „Opravdu jsem na to vhodný/á?“

Bojíme se, že naše jazykové znalosti nejsou dostatečné nebo že nejsme dostatečně společenští. Bojíme se, že uschneme jako přesazená rostlina v neznámé půdě. Stojíme na břehu a díváme se na ten rozlehlý oceán studia v zahraničí, plní touhy i strachu, a stále se neodvažujeme do něj skočit.

Ale co kdybych ti řekl/a, že to, zda bude studium v zahraničí úspěšné, nebo ne, nikdy nebylo o tvé úrovni angličtiny, ale o něčem úplně jiném?

Studium v zahraničí je jako učit se plavat – nejde o plavecké dovednosti, ale o to, zda se odvážíš jít do vody.

Představ si, že se chceš naučit plavat v moři.

Můžeš mít všechny knihy o plavání nastudované nazpaměť, na souši si můžeš dokonale nacvičit kraul i prsa. Ale dokud se neodvážíš skočit do vody, nikdy se to nenaučíš.

Studium v zahraničí je ten oceán a jazykové znalosti jsou jen tvé plavecké dovednosti.

Ti, kteří se na studium v zahraničí opravdu „nehodí“, nejsou ti, kdo nemají dokonalé „plavecké dovednosti“, ale ti, kdo stojí na břehu a nikdy se nechtějí namočit. Bojí se studené vody (kulturní šok), obávají se, že jejich styl plavání nevypadá dobře (strach ze ztrapnění), nebo dokonce ani nevědí, proč do vody jdou (neurčitý cíl).

Zůstávají na pohodlné pláži, dívají se, jak ostatní zdolávají vlny, a nakonec se nic nenaučí a vrátí se domů celí od písku.

Ti, kdo se vrátí s bohatou zkušeností, jsou ti, kdo se odvážně skočili. Možná se zakuckají vodou (řeknou něco špatně) nebo je převrhne vlna (narazí na potíže), ale právě v tom opakovaném boji s vodou pocítili vztlak, naučili se tančit s vlnami a nakonec objevili ten úžasný a barevný nový svět pod hladinou moře.

Jádro problému se tedy změnilo. Nejde o „Jsem dost dobrý/á?“, ale o „Odvážím se skočit?“

Jak se z „diváka na břehu“ stát „odvážným plavcem“?

Namísto výčtu hromady negativních nálepek „není vhodný pro studium v zahraničí“ se raději podívejme, jak přemýšlí odvážný „plavec“.

1. Přijměte vlny, než abyste si stěžovali na teplotu vody

Lidé na břehu si stěžují: „Voda je moc studená! Vlny jsou příliš velké! Úplně jiné než náš bazén doma!“ Myslí si, že záchody v zahraničí jsou špinavé, jídlo je nezvyklé a zvyky lidí jsou divné.

Plavec však chápe: „Takový je oceán ve své podstatě.“

Neočekávají, že se kvůli nim oceán změní, ale učí se přizpůsobit se jeho rytmu. Pokud je bezpečnost špatná, naučí se chránit se; pokud si nezvyknou na jídlo, jdou si koupit suroviny do asijského supermarketu a vaří si sami. Vědí, že vžít se do místních zvyklostí není ústupkem, ale první lekcí přežití v novém prostředí. Jen když budeš respektovat pravidla tohoto oceánu, budeš si ho moci skutečně užít.

2. Nejprve „se hýbat“, pak „elegantně“

Mnoho lidí se neodvažuje mluvit cizím jazykem, stejně jako se bojí, že se jim budou smát za nedokonalý plavecký styl. Vždycky čekáme, až bude naše gramatika a výslovnost dokonalá, než promluvíme, a výsledkem je, že jsme celé semestry „neviditelní“ ve třídě.

Podívej se na ty studenty z Jižní Ameriky – i když mají gramatiku vzhůru nohama, odváží se sebevědomě a nahlas promluvit. Jsou jako ti, kdo právě vlezli do vody: nestarají se o styl, jen se snaží plavat ze všech sil. A výsledek? Postupují nejrychleji.

Pamatuj, v zóně učení „dělat chyby“ není ostuda, ale jediná cesta k růstu. Tvým cílem není hned první den plavat na úrovni olympijského zlata, ale nejprve se rozhýbat a neutopit se.

Pokud se opravdu bojíš promluvit, zkus si nejprve najít „plovací kruh“. Například chatovací aplikace jako Lingogram, s jejím vestavěným AI překladačem v reálném čase, ti pomůže nejprve nabrat odvahu a komunikovat s lidmi z celého světa. Dokáže ti pomoct zbavit se strachu z komunikace, a až získáš jistotu, můžeš pomalu „plovací kruh“ pustit a plavat dál sám/sama.

3. Vědět, ke které krajině chceš plavat

Někteří lidé studují v zahraničí jen proto, že „to tak dělají všichni“ nebo „chtějí se naučit dobře anglicky“. To je jako když člověk skočí do moře, ale neví, kam plavat. Snadno se točí na místě, cítí se ztraceně a nakonec vyčerpaně vyleze zpátky na břeh.

Chytrý plavec zná svůj cíl předtím, než vleze do vody.

„Chci se dobře naučit anglicky, abych mohl/a číst nejnovější vědecké články.“ „Chci zažít různé kultury, abych prolomil/a své myšlenkové stereotypy.“ „Chci získat tento titul, abych po návratu domů mohl/a vstoupit do určitého odvětví.“

Jasný cíl je tvým majákem v širém oceánu. Dává ti motivaci vytrvat, když narazíš na potíže, a dává ti vědět, že vše, co děláš, tě posouvá k té vysněné krajině.

Nejsi „nevhodný/á“, jen potřebuješ „rozhodnutí“

Koneckonců, na světě neexistují lidé, kteří by se na studium v zahraničí „hodili“ nebo „nehodili“ od přírody.

Studium v zahraničí není kvalifikační zkouška, ale pozvánka k přetvoření sebe sama. Její největší výhodou je, že ti dává příležitost prolomit všechny negativní představy, které jsi o sobě v minulosti měl/a, a objevit silnější, flexibilnější verzi sebe sama, o které jsi ani nevěděl/a.

Takže se přestaň ptát: „Hodím se na to?“ Zeptej se sám/sama sebe: „Jakým člověkem se chci stát?“

Pokud toužíš po změně a toužíš spatřit širší svět, pak už neváhej.

Ten oceán na tebe čeká.