Přestaňte vinit svůj věk: Skutečný důvod, proč se vám nedaří učit se cizí jazyky, vás možná překvapí

Není to tak, že jste si už někdy posteskl/a: „Ach, kdybych se jen začal/a učit anglicky už jako dítě! Teď jsem starý/á a mozek už mám ztupělý.“

Tohle je věta, kterou slyšel/a skoro každý z nás, a dokonce ji i sám/sama pronesl/a. Díváme se na ty děti, které vyrůstaly v zahraničí a za pár měsíců se naučí plynule mluvit cizím jazykem, a tak dojdeme k závěru: že učení jazyků má „zlaté období“, a když ho propásnete, už není cesty zpět.

Co když vám ale řeknu, že tahle myšlenka je od začátku do konce možná špatná?

Skutečný problém, proč se dospělí špatně učí cizí jazyky, není ve vašem věku, ale v tom, že používáme špatné metody.

Pojďme to vysvětlit na jednoduchém příběhu

Představte si učení vaření.

První typ člověka nazveme „malý učeň“. Je to dítě, které má hlad, a proto se chce naučit vařit. Každý den se drží maminky a sleduje, jak krájí zeleninu, jak solí. Začíná s nejjednoduššími úkoly – pomáhá mýt zeleninu, podává talíře. Možná neví, co je „Maillardova reakce“, ale ví, že maso chutná nejlépe, když je opečené dozlatova a voní. Udělal mnoho chyb, například si spletl cukr se solí, ale pokaždé, když udělal chybu, mohl okamžitě ochutnat výsledek. Jeho cíl je jasný: uvařit jídlo, které ho nasytí. On kuchyni používá, spíše než studuje.

Druhý typ člověka nazveme „teoretik“. Je to dospělý člověk, který se rozhodl učit se vařit „systémově“. Koupil si hromadu tlustých knih o teorii vaření, studuje molekulární strukturu různých ingrediencí a učí se nazpaměť přesné recepty na různé omáčky. Dokáže vám říct 10 různých technik krájení nožem, ale nikdy ve skutečnosti neukrojil cibuli. Když konečně vstoupí do kuchyně, má hlavu plnou pravidel a zákazů, bojí se, že teplota nebude správná, že nedá správné množství soli. Výsledkem je, že i jednoduché smažené vejce dělá s třesoucíma se rukama.

Všimli jste si?

Děti se učí jazyky jako „malý učeň“. Jsou v prostředí, kde je nutné komunikovat, a jsou nuceni mluvit, aby si udělali přátele, získali hračky nebo vyjádřili „mám hlad“. Nezajímá je, zda je gramatika dokonalá, zajímá je jen, zda jim druhá strana rozumí. Učí se napodobováním, metodou pokus-omyl a okamžitou zpětnou vazbou. Jazyk je pro ně nástrojem k řešení problémů.

Většina dospělých se však učí jazyky jako „teoretik“. Držíme v rukou tlusté gramatiky, učíme se nazpaměť seznamy slovíček, která nikdy nepoužijeme, a trápíme se tím, zda po „he“ použít „is“ nebo „are“. Jazyk považujeme za složitý obor, který studujeme, a ne za nástroj k domluvě. Bojíme se chybovat, bojíme se ztrapnit, a výsledkem je – že ovládáme hromadu pravidel, ale nedokážeme říct ani jednu celou větu.

Váš „dospělý mozek“ je ve skutečnosti vaše superschopnost

Vždycky jsme si mysleli, že dětský mozek jako „nepopsaný list“ je výhodou, ale opomněli jsme skutečné eso dospělých: poznání a logiku.

Dítě možná ví, jak říct „chci pít vodu“, ale nemůže s vámi diskutovat o hlubokém smyslu filmu nebo vysvětlit složitý sociální jev. Vy, jako dospělí, už ale disponujete obrovskou zásobou znalostí a jedinečným pohledem na svět. To nejsou překážky v učení, ale vaše nejcennější odrazové můstky.

Otázka zní: Jak tuto superschopnost aktivovat? Odpověď je jednoduchá:

Přestaňte být „jazykovým teoretikem“ a začněte být „jazykovým uživatelem“.

Jak se skutečně „naučit“ jazyk jako „malý učeň“?

Najděte svůj „hlad“: Neučte se jazyk jen proto, abyste se učili jazyk. Zeptejte se sami sebe, proč se vlastně chcete učit? Je to proto, abyste rozuměli filmu bez titulků? Abychom si povídali s místními na cestách? Nebo abyste si mohli povídat s přáteli na druhém konci světa? Tento konkrétní, silný cíl je vaší veškerou motivací k pokračování v učení.
Začněte „smažením vajíčka“: Nezkoušejte hned „státní banket“. Zapomeňte na složité dlouhé věty a filozofické debaty. Začněte s nejjednoduššími, nejpraktičtějšími „recepty“: Jak se představit? Jak si objednat kávu? Jak si popovídat o své oblíbené hudbě? Nejprve si osvojte ty věci, které můžete okamžitě použít.
Proměňte svůj život v „kuchyň“: Vytvořte si prostředí, kde můžete kdykoli „jednat“. Nejjednodušším krokem je změnit jazyk operačního systému telefonu na cílový jazyk. Budete překvapeni, když zjistíte, že si tato slova, se kterými se denně setkáváte, nevědomky zapamatujete. Poslouchejte cizí písničky, sledujte cizí seriály a nechte se obklopit zvuky tohoto jazyka.
Nejdůležitější: Najděte si někoho, s kým budete „vařit“: Nikdy se nenaučíte vařit pro ostatní jen čtením receptů. Jazyk slouží ke komunikaci, jeho vitalita spočívá v interakci. Buďte odvážní a najděte si rodilého mluvčího, se kterým si popovídáte.

Vím, že tento krok je nejtěžší. Strach říct něco špatně, strach z trapného ticha, strach, že ten druhý nebude mít trpělivost... Tento pocit je jako když pečlivě připravíte jídlo, ale bojíte se, že ostatní řeknou „to není dobré“.

V takovou chvíli je dobrý nástroj jako trpělivý „sous-chef“, který vám pomůže zbavit se strachu. Například chatovací aplikace jako Intent, která má vestavěný AI překlad v reálném čase. Můžete se odvážně přátelit s lidmi z celého světa, a když se zaseknete nebo si nejste jisti, jak se vyjádřit, AI vám přirozeně pomůže a umožní plynulé pokračování konverzace. Poskytuje vám skutečnou „kuchyň“ s bezpečnostní sítí, která vám umožní budovat si sebedůvěru praxí, namísto abyste se ze strachu vzdali.

Takže přestaňte používat věk jako výmluvu.

Nejste neschopní se učit, jen potřebujete změnit přístup. Váš mozek nezrezivěl, je to ve skutečnosti superpočítač s obrovským množstvím dat, který jen čeká na spuštění správného programu.

Takže teď zapomeňte na ty tlusté „kuchařky“. Vstupte do kuchyně, najděte si svůj první cíl a začněte připravovat své první „konverzační jídlo“.

Najděte si svého prvního chatovacího partnera na Lingogramu.